Terapeutický dotek

22.11.2026

Manuální terapie je definována jako aplikace mechanické síly rukama odborníka s terapeutickým záměrem modulovat bolest a zlepšit pohybové funkce. Klíčovým pojmem je kloubní manipulace, která představuje rychlý a krátký pohyb v kloubu často doprovázený slyšitelným lupnutím. Tato technika je laické i odborné veřejnosti prezentována jako mechanické vrácení posunutého obratle, pánve či žebra do správné polohy. Odlišným přístupem je kloubní mobilizace, jež využívá pomalé, šetrné a opakované pasivní pohyby v mezích běžné kloubní vůle bez náhlého nárazu. Spektrum postupů doplňují techniky měkkých tkání (masáže, masážní pistole, myofasciální terapie/foam rolling, viscerální manipulace, kraniosakrální terapie a mnohé další) zaměřené na ovlivnění napětí převážně svalů a fascií.

Pozn.: Viscerální manipulace je manuální metoda zacílená na břišní a pánevní orgány, jejímž účelem je obnovit jejich přirozenou pohyblivost vůči okolním fasciím a normalizovat napětí v břišní dutině. Kraniosakrální terapie představuje jemnou manuální techniku, která působením mírného tlaku na lebku a křížovou kost usiluje o odstranění tkáňového napětí a harmonizaci cirkulace mozkomíšního moku.


Fyzioterapeut i pacient se setkává s těmito tvrzeními

Tvrzení: Vyskočený obratel nebo žebro potřebuje vrátit zpět na původní místo

Současné poznání: Teorie o "vyskočených" kloubech páteře, pánve a žeber postrádá biologickou věrohodnost i validní diagnostické důkazy. Páteřní segmenty jsou pevně stabilizovány mohutným vazivovým aparátem a masivními svalovými vrstvami. K jejich manuálnímu posunutí či navrácení mimo těžký úraz nemůže dojít. Zobrazovací metody neprokázaly, že manuální zásah způsobil trvalé přemístění nebo anatomické srovnání obratlů, žeber nebo pánevních kostí. Úleva od bolesti tak nenastává mechanickou nápravou polohy, nýbrž komplexní neurofyziologickou odpovědí. Rychlý mechanický stimul aktivuje mechanoreceptory v kloubním pouzdře, což vede k přechodnému snížení svalového napětí a vyplavení endorfinů, které dočasně utlumí vnímání bolesti. Tento neurofyziologický efekt však trvá pouze omezený čas a nepředstavuje vyřešení problému.

Tvrzení: Při manipulaci je nutná milimetrová přesnost a specificky zacílený hmat

Současné poznání: Diagnostika pohyblivosti jednotlivých kloubů páteře pomocí hmatu vykazuje velmi nízkou spolehlivost a vyšetřující se mezi sebou na nálezu neshodují. Metaanalýzy navíc potvrdily, že necíleně aplikovaná manipulace přináší stejné snížení bolesti jako hmaty cílené na konkrétní kloub. Přenést šikmý vektor síly na obratel je také biomechanicky nereálné, protože rozhraní mezi lidskou kůží a fascií funguje prakticky jako plocha bez tření.

Tvrzení: Zvuk lupnutí jako důkaz úspěšného zásahu

Současné poznání: Lupnutí (kavitace) je čistě fyzikální jev způsobený rychlým poklesem tlaku v kloubní tekutině, kdy dochází k uvolnění plynové bubliny. Bezprostředně po lupnutí nelze v témže kloubu zvuk vyvolat znovu. Uvolněný plyn zůstává v kloubní štěrbině a trvá přibližně 15 až 20 minut, než se opět plně rozpustí zpět do synoviální tekutiny. Klinické studie a sledování elektrické aktivity mozku dokládají, že přítomnost či nepřítomnost tohoto zvuku nijak neovlivňuje míru snížení bolesti.

Tvrzení: Je potřeba manuálně uvolnit fascii nebo srůsty

Současné poznání: Matematické i tkáňové modely prokázaly, že například fascie na dolních končetinách jsou extrémně pevné struktury. K vyvolání pouhého jednoprocentního protažení či deformace by byl nutný tlak odpovídající cca 400-900 kilogramů, což dalece přesahuje možnosti rukou terapeuta. Pocit uvolnění tkáně nevzniká plastickou změnou vaziva, ale podrážděním mechanoreceptorů a následným reflexním snížením tonu kosterního svalstva.

Tvrzení: Při kraniosakrální terapii mohou terapeuti jemným dotekem vnímat pohyby lebečních/pánevních kostí a usměrňovat rytmické pulzace mozkomíšního moku.

Současné poznání: Anatomie a radiologie potvrzují, že lebeční švy u lidí v dospělosti postupně pevně srůstají, což jakýkoliv funkční pohyb kostí vylučuje. Systematické přehledy navíc prokázaly, že diagnostika údajného kraniosakrálního rytmu či restrikcí pomocí hmatu postrádá spolehlivost. Opět se různí vyšetřující na nálezech neshodnou a terapeut vnímá spíše vlastní tep i běžný třes svých rukou než reálný pohyb kostí lebky.

Tvrzení: Při viscerální manipulaci dokáže terapeut přes břišní stěnu přesně vyhmatat sníženou pohyblivost jednotlivých vnitřních orgánů, mechanicky uvolnit jejich fascie a tím vyléčit bolesti pohybového systému či jiné obtíže.

Současné poznání: Systematické zhodnocení diagnostické spolehlivosti ukazuje, že vyšetření viscerálních poruch hmatem je zcela nespolehlivé a terapeuti nejsou schopni reprodukovatelně určit napětí ani polohu orgánových restrikcí. Navíc manuální síla přenášená přes povrch těla nedokáže mechanicky deformovat hluboké viscerální tkáně. Mezinárodní konsenzus odborníků (studie Delphi) doporučil viscerální manipulaci z výukových standardů zcela vyřadit pro nedostatek důkazů.


Přehodnocení mechanického modelu

Historické vysvětlení, že manuální terapie léčí bolest mechanickým napravením vychýlených kloubů nebo trvalým protažením zkrácených vazivových struktur, současná věda opustila. Mechanické síly vnášené rukama terapeuta jsou příliš malé na to, aby deformovaly tuhé tkáně, a fungují spíše jako mechanický podnět pro nervovou soustavu než jako nástroj strukturální přestavby. U bolestí pohybového systému je pozorované zlepšení z velké části vysvětlitelné nespecifickými kontextuálními faktory, jako je terapeutický rituál, očekávání pacienta a přirozený ústup obtíží, nikoliv specifickým biomechanickým zásahem. Čím rituálnější, tajemnější a časově velkorysejší procedura je, tím mohutnější vyvolává placebo odezvu a nespecifickou neurofyziologickou relaxaci, aniž by byl přítomen specifický mechanický efekt.


Absence dlouhodobých výsledků

Zásadním limitem manuální terapie je pomíjivost jejího léčebného efektu. Neurofyziologické tlumivé mechanismy vyvolané dotykem či kloubním impulsem sice přinášejí obvykle bezprostřední zmírnění bolesti a lokální zvýšení prahu citlivosti, tento stav však trvá pouze hodiny až dny. Systematické přehledy potvrzují, že samotná manuální terapie nevykazuje klinicky významné přínosy v dlouhodobém horizontu a v odstupu několika měsíců po ukončení intervence se rozdíly v bolesti a funkční zdatnosti oproti kontrolním skupinám stírají.

Aplikace manuální terapie staví pacienta do role pasivního příjemce péče, který pouze leží na lehátku a čeká na "opravu" těla rukama odborníka. Tento model oslabuje pacientovu sebedůvěru ve vlastní schopnosti zvládat obtíže a podporuje maladaptivní chování. Důsledkem bývá vyhledávání nekonečných udržovacích zásahů, kdykoli se příznaky znovu objeví. 

Manuální kontakt nedokáže vyvolat strukturální přestavbu tkání, zvýšit svalovou sílu, zlepšit kardiovaskulární kondici ani obnovit motorickou kontrolu. Právě aktivní pohybová terapie a edukace přitom disponují nejrobustnějšími vědeckými důkazy pro dlouhodobé snížení disability a prevenci návratu chronických obtíží. Mezinárodní klinické doporučené postupy pro léčbu onemocnění pohybového systému, včetně iniciativy The Lancet a doporučení britského institutu NICE, shodně odsouvají pasivní procedury na okraj zájmu nebo je explicitně nedoporučují. Základním stavebním kamenem moderní péče o pohybový aparát je aktivní pohybová terapie. Cvičení představuje jedinou intervenci, která disponuje vědecky ověřenou schopností zvyšovat mechanickou odolnost tkání, remodelovat kolagenní struktury šlach a zlepšovat neuromuskulární řízení.


Ekonomická zátěž a poskytování péče s nízkou hodnotou

Provádění manuální terapie bez návaznosti na aktivní rehabilitaci a samostatný management pacienta je v odborné literatuře kritizováno jako péče s nízkou hodnotou. Izolované manuální intervence neúměrně zatěžují finanční rozpočty pacientů i zdravotních systémů platbami za opakované návštěvy, aniž by vedly k trvalému uzdravení nebo snížení spotřeby další péče.


Seznam zdrojů

  1. Bialosky JE, Beneciuk JM, Bishop MD, Coronado RA, Penza CW, Simon CB, et al. Unraveling the mechanisms of manual therapy: modeling an approach. J Orthop Sports Phys Ther. 2018;48(1):8-18.

  2. Bereznick DE, Ross JK, McGill SM. The frictional properties at the thoracic skin–fascia interface: implications in spine manipulation. Clin Biomech (Bristol, Avon). 2002;17(4):297–303.

  3. Cadogan A. Manual Therapy for Shoulder Pain: Trick or Treat(ment)? [Internet]. Duke Center of Excellence in Manual and Manipulative Therapy; 2022 [cit. 2026-11-21]. Dostupné z: https://sites.duke.edu/cemmt/2022/09/19/manual-therapy-for-shoulder-pain-trick-or-treatment/

  4. Ceballos-Laita L, Jiménez-del-Barrio S, Carrasco-Uribarren A, Medrano-de-la-Fuente R, Robles-Pérez R, Ernst E. Is Osteopathic Manipulative Treatment Clinically Superior to Sham or Placebo for Patients with Neck or Low-Back Pain? A Systematic Review with Meta-Analysis. Diseases. 2024;12(11):287.

  5. Chaudhry H, Schleip R, Ji Z, Bukiet B, Maney M, Findley T. Three-dimensional mathematical model for deformation of human fasciae in manual therapy. J Am Osteopath Assoc. 2008;108(8):379–390.

  6. Cook C. Immediate effects from manual therapy: much ado about nothing? Man Ther. 2011;16(1):3–4.

  7. Cook C. Manual Therapy Myths [Internet]. Duke Center of Excellence in Manual and Manipulative Therapy; 2022 [cit. 2026-11-21]. Dostupné z: https://sites.duke.edu/cemmt/2022/05/03/manual-therapy-myths/

  8. Ezzatvar Y, Lluch-Girbés E, Dueñas L, Rossettini G. Which portion of physiotherapy treatments' effect is not attributable to the specific effects in musculoskeletal pain? A systematic review and meta-analysis. Phys Ther. 2024;104(6):pzae045.

  9. Foster NE, Anema JR, Cherkin D, Chou R, Cohen SP, Gross DP, et al. Prevention and treatment of low back pain: evidence, challenges, and promising directions. Lancet. 2018;391(10137):2368-2383.

  10. Grenier JP, Thiel A. Evaluating Manual Therapy in Musculoskeletal Pain: Why Certain Trial Designs May Overestimate Effectiveness—A Scoping Review. Eur J Pain. 2025;29(2):e70150.

  11. Guillaud A, Darbois N, Monvoisin R, Pinsault N. Reliability of diagnosis and clinical efficacy of visceral osteopathy: a systematic review. BMC Complement Altern Med. 2018;18(1):65.

  12. Kawchuk GN, Fryer J, Jaremko JL, Zeng H, Rowe L, Thompson R. Real-time visualization of joint cavitation. PLoS One. 2015 Apr 15;10(4):e0119470.

  13. Kerry R, Young KJ, Evans DW, Lee E, Georgopoulos V, Meakins A, et al. A modern way to teach and practice manual therapy. Chiropr Man Therap. 2024;32(1):16.

  14. Keter D, Griswold D, Learman K, Cook C. Priorities in updating training paradigms in orthopedic manual therapy: an international Delphi study. J Educ Eval Health Prof. 2023;20:4.

  15. Keter D, Bialosky JE, Brochetti K, Courtney CA, Funabashi M, Karas S, et al. The mechanisms of manual therapy: A living review of systematic, narrative, and scoping reviews. PLoS One. 2025;20(3):e0319586.

  16. Keter D, Cook C. What Really Happens When We Use Manual Therapy? A Fresh Look at the Mechanisms Behind Hands-On Approaches [Internet]. Duke Center of Excellence in Manual and Manipulative Therapy; 2026 [cit. 2026-11-21]. Dostupné z: https://sites.duke.edu/cemmt/2026/01/13/what-really-happens-when-we-use-manual-therapy-a-fresh-look-at-the-mechanisms-behind-hands-on-approaches/

  17. National Institute for Health and Care Excellence (NICE). Low back pain and sciatica in over 16s: assessment and management [Internet]. London: NICE; 2016 Nov [aktualizováno 2020 Dec 11; cit. 2026-11-22]. (NICE guideline NG59). Dostupné z: https://www.nice.org.uk/guidance/ng59

  18. Mamud-Meroni L, Tarcaya GE, Carrasco-Uribarren A, Rossettini G, Flores-Cortes M, Ceballos-Laita L. "The Dark Side of Musculoskeletal Care": Why Do Ineffective Techniques Seem to Work? A Comprehensive Review of Complementary and Alternative Therapies. Biomedicines. 2025;13(2):392.

  19. Nim CG, Aspinall SL, Cook CE, et al. The effectiveness of spinal manipulative therapy in treating spinal pain does not depend on the procedure applied: a systematic review and network meta-analysis. J Orthop Sports Phys Ther. 2025;55(2):109–122.

  20. O'Sullivan P, Caneiro JP, O'Keeffe M, Smith A, Dankaerts W, Fersum K, et al. Cognitive functional therapy: an integrated behavioral approach for the targeted management of disabling low back pain. Phys Ther. 2018;98(5):408-423.

  21. Rogers JS, Witt PL. The controversy of cranial bone motion. J Orthop Sports Phys Ther. 1997;26(2):95–103.

  22. Sillevis R, de Zayas T, Hansen AW, Krisinski H. Do Audible Sounds during a Lumbar Spine Thrust Manipulation Have an Impact on Brainwave Activity? Healthcare (Basel). 2024;12(17):1783.

  23. Wellens F. The traditional mechanistic paradigm in the teaching and practice of manual therapy: Time for a reality check. Clinique Physio Axis (Monograph/Discussion Paper). Prévost (QC); 2010.